Vzhledem k tomu, že jsem sám čerpal rady z různých fór a jiných webů a zjistil jsem, že dotazů jak ideálně „zajet“ kalabasu a jak připravit maté je víc než odpovědí, rozhodl jsem se, že se rovněž podělím o získané zkušennosti. Napsal jsem „ideálně“ zajet kalabasu, protože já jsem doufám pro mě ideální způsob našel. Těch správných postupů bude víc a jestli je to i ten můj, to zjistím časem.

Koupil jsem jednu z obyčejných kalabas o objemu 350 ml. Zdobí ji lehká rytina a nějaká barva. Klabasa nemá a neměla žádné kování.

Zajetí kalabasy:
Kalabasu jsem naplnil něco přes polovinu maté, zalil ji vodou o stejné teplotě jako bych zaléval pokud bych se chystal maté pít. Kalabasu jsem pak ještě lehce dolil, aby byl nálev až po okraj. Asi za 24 hodin jsem nálev vylil, kalabasu zevnitř očistil od zbytků dužiny kávovou lžičkou. Nebylo zapotřebí dlabat do kalabasy silou nebo hluboko, dužina šla od stěn odstranit celkem lehce. Po té jsem znovu udělal do kalabasy stejným způsobem nálev a nechal dalších asi 24 hodin. Po té jsem kalabasu zevnitř dočistil, vypláchnul čistou vodou a nechal vyschnout. Neprováděl jsem žádnou karamelizaci ani voskování.
Je možná důležité poznamenat, že se kalabasa během prvních dvou „zajížděcích“ nálevů rosila a pouštěla nejen barvu, kterou je nazdobena, ale i jistou lepkavou tekutinu. Rovněž změnila zbarvení z béžové na strakatou, místy značně nazelenalou, což jí ale dodává ten správný, přírodní vzhled. Dále se již kalabasa nerosí ani nepropouští. Kalabasa získala lehké „kouřové“ aroma.

Příprava maté:
Maté si dávám dvakrát denně. Ráno většinou s karamelizovaným mlékem (CARAMELO) a odpoledne nebo večer čisté. Příprava se v obou případech liší jen nepatrně.
Do kalabasy nasypu množství yerba maté, které mi vyhovuje (já odměřuji odměrkou o obejmu 100 ml a dávám jednu a půl odměrky tj. asi necelou polovinu kalabasy. Do kalabasy naliju trochu vlažné vody nebo ve vlažné vodě rozpuštěné karamelizované mléko. Vodu nebo mléko nechám chvíli vsáknout do maté, po té vložím bombilu. Vodu na zalití vařím v rychlovarné konvici a její telotu odhaduji. Konvici vypínám v okamžiku, kdy voda uvnitř nešumí a zvuk pomalu přechází v bublání. Není to nijak přesná metoda, ale zalité maté hezky pění, není hořké a chuť mi vyhovuje. Vodu neliji přímo do kalabasy, ale do termosky, kterou nechám otevřenou chvíli odstát, pak zavírám a po té teprve zalévám kalabasu. Z jedné dávky dělám dva až tři nálevy.

Sušení kalabasy:
Po zajetí a prvním vysrkutí kalabasy ale zbývalo vyřešit ještě její sušení. Na webech je spousta dotazů týkajících se sušení a plísně uvnitř kalabasy. Já jsem sušení vyřešil následujících způsobem. Odříznul jsem polovinu PET lahve od coly, v jejích stěnách jsem vyřezal pár otvorů pro lepší proudění vzduchu. Takový „sušák“ jsem postavil na talířek, aby měla voda kam odkapávat. Po každém použití z kalabasy co nejdříve odstraním vylouhované maté, kalabasu vypláchnu vodou a překlopím na sušák z PET lahve. Kalabasu suším na okně při běžné pokojové teplotě.

Článeček popisuje postupy, které jsem si sám vytvořil na základě rad, které jsem vyčetl z různých zdrojů. Popsal jsem postup, pomocí kterého se mi podařilo kalabasu zajet, daří se mi kalabasu udržovat v dobrém stavu a maté mi z ní vždy chutná.

Tak ať chutná i vám! :-)

prosím, nezlobte se, nejsem kverulant, jen piják maté :-)

goxx

předem dík za případné postřehy :)

2) S plísněmi nemám absolutně problém díky jednoduchému triku. Udělal jsem si keramický (ale jde udělat z čehokoliv jiného) „věšáček“ na schnutí kalabasy. Je to malý keramický talířek, uprostřed kterého je sloupek o průměru asi tak propisky, který má nahoře takový minitalířek (drobnou prohlubeň). Na ten po dopití, vysypání a důkladném výplachu kalabasy studenou vodou, kalabasu „pověsím“ prostě sloupek jde dovnitř a kalabasa na něm leží, respektive visí dnem vzhůru. Výrůstek, který má každá kalabasa uprostřed dna, přesně pasuje do té prohlubně ve sloupku, takže kalabasa nikam nepadá a přebytečná voda, která je v ni nasáklá krásně vykape na ten talířek (a že jí bývá tak do půl hodiny pěkná loužička) a zároveň kalabasa může volně větrat. Takhle to nechám minimálně půl dne, pak je doschnutí rychlejší, když se kalabasa sundá a normálně položí na dno, protože směrem nahoru se zbylá vlhkost otvorem lépe odpařuje, ale vůbec nic se nestane, když jí na věšáku necháte trvale do dalšího použití (alespoň se do ní nepráší).
Pokud své kalabase chcete udělat opravdu dobře, vystavte jí na horké místo na ostré slunce. To jí prosuší a vydezinfikuje nejlépe.

A nezapomeňte, kalabasa se stává krásnou teprve, když je celá prodchnutá maté, s čímž souvisí samozřejmě změny barvy, různé barevné mapy na povrchu atd. Musí na ní být vidět, že už jí proteklo něco čajů. Z takové je potom teprve radost pít!